close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

You'd better run! - 1. díl

23. srpna 2012 v 21:14 | Isa |  You'd better run!
Name: You'd better run!
Author: TERda
Part 1


"A proč jim to už neřekneme. Mnohé by to ulehčilo." Rozčilovala jsem se a praštila rukou do stolu.
"A proč bychom měli? Je to přeci naše věc." Hájil svůj názor Niall a odsunul talíř, který jsem málem shodila, když jsem třískla do stolu.
"Nialle, uvědom si, že tě zná celý svět a polovina sleduje vše, co děláš. Každý to tuší, ale nechtějí si to přiznat. Už mě unavují nekonečné zprávy na twitteru, kde se mě ptají, jak to je, a že ti akorát motám hlavu. Proč to pořád držet v tajnosti? Miluju tě."
"Allie, mám tě opravdu rád, ale…" Zarazila jsem se a ustoupila.
"Ale? Řekni mi, miluješ mě?" Není to hloupá otázka, když spolu potajmu chodíme už tři měsíce? Neodpovídal a zarytě sledoval své boty. Fajn, to vše vysvětluje. "Tohle nemá cenu. Měla bych odejít." Navždy. Otočila jsem se k odchodu, oblékla si bundu a u dveří se na něj znova otočila. V očích měl bolest a smutek a vypadal, že se každou chvíli rozbrečí, ale nic neřekl. Nechtěl, abych se zastavila. "Sbohem, Nialle." Smutně jsem se rozloučila a vklouzla do jednoho z mnoha deštivých dnů. Došla jsem na zastávku a dopravila se domů, kde mě přivítal zlatý retrívr.

"Ahoj Bugu," pohladila jsem ho a zavřela. Rodiče byli v práci a starší bratr opět pryč, takže dům prázdný. Posadila jsem se do obýváku na křeslo a snažila se nemyslet na Nialla. To nebylo ale tak jednoduché, se slzami, které se draly ven. Asi mě nikdy nemrzelo nic natolik, že mě slavný Niall Horan nemiluje. Jak jsem mohla být taková husa? Samozřejmě, že nic oficiálně nechtěl říct. Vyhovovalo mu mít kamarádku "s výhodami". Ještě ráno jsem měla pocit, že život je téměř dokonalý, ale najednou bylo vše pryč. U mých nohou se ozvalo smutné kňučení, a když jsem shlédla dolů, uviděla jsem chápavý pohled. Malinko jsem se pousmála a pohladila Buga. Byl to ten nejúžasnější pes. Vždy tu byl pro mě, ať se dělo cokoliv. Nedokázala jsem si představit, že s novým školním rokem nastoupím na univerzitu, a nebudu ho příliš vídat. Pro teď se mi ale složil u nohou a spokojeně zavřel oči. Zapnula jsem televizi a zírala na obraz, který se mi rozmazával.
"Now I'm climbing the walls,
But you don't notice at all," zpíval Niall. Zrovna hráli One thing a mně se promítlo všechno, co jsme za ty tři měsíce prožili.
Když jsem ho poprvé potkala, ani jsem ho nepoznala. S kamarádkou jsme se chtěly vyfotit, a tak jsme požádaly prvního, kdo byl po ruce. Niall byl milý a ochotně nás vyfotil. Až po chvilce, když jsme spolu mluvili, došlo mi, s kým mluvím. Dost pomohlo, že si toho všimla kamarádka. O pár dní později jsme se spolu sešli a skvěle jsme si rozuměli. Vlastě jsem si do té doby s nikým tolik nerozuměla. Hodiny jsme spolu telefonovali, a pořád bylo o čem mluvit.

To už mi do očí vehnalo slzy úplně. Ignorovala jsem je stejně jako televizi, kde se střídaly písničky, které jsem nedokázala zaregistrovat. Z přemýšlení mě vyrušili až zvonek a štěkot Buga. Otřela jsem slzy a párkrát zamrkala, aby příchozí hned nepoznal, že jsem brečela. Otevřela jsem dveře a zůstala překvapeně stát.
"Ahoj, můžu dál?" usmál se na mě.
"No, ano. Co se děje?" vpustila jsem ho.
"Jsem tu pro tu knížku" vysvětlil Zayn a začal hladit Buga. "Ale co se stalo tobě? A nevymlouvej se, že máš alergii."
"S Niallem jsme se rozešli" Nemělo cenu něco tajit. Dříve nebo později by to zjistil, a vzhledem k tomu, jak době si s Niallem rozuměl, bylo by to dříve.
"Co se stalo?" Ptal se a já ho zatím vedla do pokoje.
"Pohádali jsme se," vytáhla jsem z poličky knihu.
"No a? To vše zabalíte kvůli jedné hloupé hádce? To je přeci nesmysl. Každý se občas pohádá. Co jste si řekli tak zásadního, že jste všechno zabalili?"
"Zayne, on mě…" v očích jsem opět měla slzy a pochmurně jsem se posadila na postel. "Nemiluje mě." Když jsem to vyslovila nahlas, bylo to ještě horší. Předtím, jako kdyby to třeba nemusela být pravda. Jako kdyby se to vše dalo zvrátit. "Alespoň nebudu mít problém, až nastoupím na univerzitu." Popotáhla jsem, Zayn se starostlivě posadil vedle mě a objal mě kolem ramen.
"Víš, o čem Niall mluví nejčastěji?" zeptal se Zayn mile.
"O jídle?"
"Ne," zasmál se. "To je až na druhém místě. Na prvním místě jsi ty. Neustále se chová, jako kdybys byla jen ty. Nikdy by ti nechtěl ublížit. Proč myslíš, že nechce nic říct? Ví, jak fanynky nechtěly přijmout Perrie. Neodpustil by si, kdyby se stalo to stejné s tebou." Dal mi pusu na čelo a vstal. "Už musím jít. Večer hostujeme v té show, a já si potřebuji ještě něco zařídit. Dík za tu knížku." Vzal si knihu a vstal. "Zatím ahoj," usmál se a odešel.
"Ahoj," povzdechla jsem si a nechala ho odejít. Další minuty jsem tam seděla a nic nedělala, než mi to začalo lézt na nervy, a já se nezvedla a neodešla pro krabice. Pomalu jsem rozdělovala věci a skládala do krabic ty, o kterých jsem věděla, že je nadcházející tři týdny do odjezdu nevyužiji.
Opět zvonek. Seběhla jsem dolů a otevřela. Další překvapení.
"Nialle, co tu děláš?"
"Návštěva. Chtěl jsem si promluvit."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama