
Name: Sweet dream
Author: Tanul
Part 2
Liam
Dnešní zkouška probíhala v klidu, tichu a míru, což se mi zdá velmi podezřelé. Lou byl nějaký divný, tichý, nervní a nepřítomný na jakékoliv otázky. Nebyl to ten Louis, kterého známe. Nenaháněl Hazzu po studiu, nedělal si srandu z Nialla a nebral Zaynovi jeho krásu. Nedalo mi to, a tak jsem si s ním šel promluvit, jsem přece "velký 1D taťka".
"Louisi! Louisi!...Mrkvo!". "Co se děje? Kde je mrkev?" na jméno nevnímá, ale mrkev ta zabere. " Ale nikde není, jen s tebou potřebuji mluvit!" "Jo a o čem? Žeby jsi měl nějaký problém?? To mi nesedí!" No jééj ten má zase kecy! "Nejde o mě, ale o tebe! Dneska si celý den divný, mlčíš, nesměješ se tak moc, žádné vtipy neříkáš a to mi na tebe nesedí."
Louis
"Nejde o mě, ale o tebe! Dneska si celý den divný, mlčíš, nesměješ se tak moc, žádné vtipy neříkáš a to mi na tebe nesedí."
No jo Liamko mě prokoukl to on vždycky, tak nezbývá mi nic jiného než mu to říct. " No víš Liame, je v tom jedno nejkrásnější děvče na světě."
"No a dál??" ten je teda nedočkavý. "No dneska ráno jak jsem byl v kavárně pro to latté jsme se srazili mezi dveřmi. Jen jednou mi stačilo se podívat do jejích očích a celý svět se rozezněl zvony." Ani nevím, kde se tyto slova ve mně berou!
"No jo no Pan Mrkvička se nám zabouchl na první pohled, tak to je jiná! Ale tak proč máš náladu jak pod psa? Jo no vlastně nemáš žádný kontakt nic, co by tě k ní zavedlo." "To není ten důvod. Já právě mám její kontakt." Liam jen vykulil oči, tím mi dal náznak nechť pokračuji. "No jak jsme se srazili tak se jí vysypala peněženka s vizitkami. Pomohl jsem jí je posbírat a jednu jsem si nenápadně schoval do kapsy." No teď koukal ještě vykuleněji.
" Nechápu proč si skleslý, můžeš být rád, že máš její číslo jméno a dokonce i víš, co dělá, být na tvém místě tak se raduju jak malej." V tom měl teda pravdu, ale já jsem měl strach, že mě odmítne. "Víš, tobě se to povídá, ale je to moc náhlé kdybych jí teďka hned zavolal, omluvil se znovu za to, jak jsme se srazili a pozval jí ven. Beztak si mě ani nepamatuje, odmítla by mě."
"Řeknu ti to takhle, dělej, co myslíš, ale dřív nebo později to na tebe dojde a budeš jí chtít tak moc zavolat že se neovládneš a uděláš to a třeba už bude pozdě a nebude si tě pamatovat. Být na tvém místě zavolal bych jí nebo bych si ji pokusil nějak vyhledat podle toho zaměstnání." Ty Liamovi řeči mě jednou uštvou, ale vždy má pravdu, dám na jeho rady.
Laura
V práci to ubíhalo poměrně rychle, i když jsem se chvílemi vůbec nesoustředila. Moje myšlenky se vracely k tomu, co se stalo dneska v kavárně. Nechápu proč!? Jo ten kluk vypadal mile, sympaticky, připomínal mi kámoše z Česka. Snažila jsem se to hodit za hlavu, však ho nikdy neuvidím tak proč se tím zabývat. Focení jsme měli hotové dřív, než jsme předpokládali, a tak jsme se s Mishell vydaly na nákupy. Nebyly by to nákupy, kdybychom se nestavili v Nando's na oběd. Jako vždy Mishell měla hlad tak to bylo už velmi nutné.
"Dvakrát středně pikantní kuře, střední hranolky a pomerančový džus." Mishell objednala i za mě. Když si sem zajde tak si dáváme povětšině tuto kombinaci, výjimky jsou, jen když mají speciality!
Mishell
Po práci jsme si zašli s Lau na nákupy. Nejdřív jsme se ale po tvrdé práci stavily na jídlo. Nando's jasné věc. Pojedly jsme a vydaly se do obchoďáku. Ano potřebovala jsem konečně něco na sebe. Blížil se podzim a já ještě nic neměla na sebe. Navíc měla mít Laura narozeniny tak jsme jí chtěla koupit nějaký dárek. Dárek jsem sice nemohla koupit, ale zato jsem ho vybrala. Domů jsme se vrátily až kolem 7 večer, ruky plné tašek s novým outfitem. Doma nás samozřejmě čekal Basty a také se doprošoval procházky, tak nám nezbylo nic jiného, než sním zaskočit chvilku ven. Vrátili jsme se po půl hodince a já byla tak vyřízená, že jsem usnula na gauči.










