
Name: I save you!
Author: Mellisa
Part: 1
17-ti letá dívka seděla v parku na lavičce a plakala. Proč? Možná proto že jí nikdo neměl rád nebo že jí vlastní matka mlátila tak že měla modřiny po celém těle? Faith se koukla na svoje hodinky a když zjistila kolik je zděšením nadskočila. Skoro půlnoc. Máma jí zase pěkně vynadá. Rychle se tedy vydala domů a aby nedostala další facku vydala se oknem. Jejich byt byl v prvním patře takže to mylo snadné a okno měla také otevřené pro tyto případy. Rychle se vydrápala nahoru a když vstoupila do pokoje zjistila že je fakt pozdě. Máma stála ve dveřích jakoby přesně věděla že v tuto chvíli přijde. Faith zděšeně koukala do očí své mámi a čekala další ránu.
"Plesk!" ozvalo se pokojem silné mlasknutí jak dlaň mámi spočinula na její tváři. Dívce se do očí vhrnuly slzy a zhnuseně se podívala na matku. Ta měla na tváři spokojený výraz a s tím i odkráčela z pokoje. Dívka si povzdychla a sesunula se k zemi, z očí se jí spustili potoky slz. S tímhle by mohla založit další slané jezero.
Ráno se probudila na to že jí svítilo do očí slunce i přes zatažené žaluzie. Faith se s povzdechem zvedla ze země. Celou noc spala na zemi, není divu že z toho byla celá polámaná. Protáhla se a prošla dveřmi do další místnosti kde byla koupelna. Měla štěstí, v tuto dobu není její máma doma. Opláchla si obličej a utřela do ručníku. Poté si vzala kartáček a zubní pastu a vyčistila si zuby. Poté se vrátila spět do pokoje kde si z malého stolíku vzala hřeben a začala jímž rozčesávat dlouhé havraní vlasy, které si poté zapletla do copu. Po chvíli kdy jen tak nečině stála uprostřed pokoje prošla k menší skříni s oblečením. Nakoukla dovnitř a jen pokrčila rameny nad jejím malým obsahem. Oblékla se do čistého oblečení a z postele popadla školní batoh.
Do školy to měla jen přes malý park ve kterém strávila včerejší večer. Celou cestu se koukala upřeně na své ošoupané conversky a nedávala pozor na cestu. Takže se ani nedivila když do někoho narazila.
"Omlouvám se." promluvila tichým hláskem a ani se nepodívala na dotyčného do kterého narazila. Jediné co zahlídla bylo že to byl kluk. V duchu si pak nadávala že se na něj ani nepodívala, třeba to mohl být TEN kluk. Ten kluk o kterém sní. Faith patřila mezi ty dívky, které chtějí svého vysněného prince.
Do školy dorazila akorát. Jen si stačila dát na lavici penál a zazvonilo. Do třídy vešel Mr. Cook s hodinou matematiky, kterou upřímně Faith nesnášela. Naštěstí si jí nikdo nevšímal. Pro spolužáky a učitele byla jen "další z davu" možná to tak mylo ale lepší.
Den ve škole utekl jako voda a Faith zamířila do onoho parku. V parku si sedla na tu nejzašitější lavičku a do uší si nacpala sluchátka a pustila si svou oblíbenou skupinu Coldplay a svět okolo nevnímala. Dokonce si ani nevšimla že si k ní někdo přisednul takže když se otočila a spatřila osobu sedící vedle leknutím nadskočila.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." omluvil se blonďatý chlapec s irským akcentem. Faith zakývala hlavou a dál se věnovala hudbě.
"Jsem Niall." chlapec byl neodbytný.
"Já vím. Faith." podala mu ruku a potřásli si. Samozřejmě že Faith znala toho blonďatého chlapce. Vždyť to byl Niall. Niall James Horan ze světoznámé skupiny One Direction! Faith měla ráda jejich hudbu ale nepatřila mezi dívky, které když je uvidí začnou pištět nebo ještě hůř; omdlí.
"Víš?! Tak jak to že..." dívka ho nenechala domluvit.
"Jak to že nepištím? Nebo nechci hned podpis a fotku? Já nejsem taková Nialle. Vím že i vy máte svůj život a také vím že tady na té lavičce sedíš jen proto aby jsi se schoval před Fanynkami." dokončila svůj monolog a svůj pohled směřovala na pár, který procházel po cestičce nedaleko nich. Drželi se za ruce a do uší si určitě šeptali jak moc se milují. Ach, jak by tohle chtěla Faith moc zažít. Poté co pár zmizel za kmeny stromů obrátila svůj pohled zpět na Nialla, který jí upřeně pozoroval jeho pronikavě modrými oči.
"No já už budu muset jít," Faith sebrala ze země batoh a utíkala směrem domů. Niall za ní něco volal ale to už nevnímala. Domů se dostala akorát. V bytě bylo hrobové ticho. Tudíž je její matka ještě v práci anebo je teď s nějakým chlápkem. Batoh odhodila do rohu pokoje a poté zamířila do kuchyně. Ze skříňky si vytáhla chleba, který poté vyhodila do koše protože zjistila že je plesnivý. Frustrovaně si povzdechla a vytáhla své "oblíbené" jídlo jímž byla polívka z pytlíku. Hned co se jí dovařila voda byli slyšet v zámku ode dveří chrastit klíče. Rychle si zalila polívku, vzala lžíci a utíkala do pokoje. Ovšem nebylo jí to moc platné. Po chvíli se dveře od pokoje rozrazily a v nich stála její matka. Jak jinak než opilá. Polívku odložila na stoleček aby až jí matka dá znovu facku tak aby jí nevylila. Matka k ní rychle přistoupila a vlepila jí jednu facku na pravou tvář a druhou na levou a při tom ještě zaječela jak je podobná svému otci a proto jí tak nesnáší. Pak se otočila a zmizla v kuchyni. Faith se slzami v očích dojedla svou polívku a poté zamířila do koupelny jestli má na tvářích modřiny nebo ne. Ano měla je tam. Ovšem to nebylo jediné zjištění. Chyběl jí její řetízek s přívěskem čtyřlístku a písmene F co dostala od táty. Ach ne! Při tomto zjištění se rozbrečela ještě více. Zamkla si dveře od pokoje aby se jí tam nemohla matka dostat a poté vyskočila ven oknem. A zamířila do parku.
Sedla si na lavičku a brečela. Ano, zase brečela. Někdo si k ní přisedl a objal ji. Faith sebou škubla a podívala se na dotyčného. Niall.
"Hledal jsem tě." položil jí ruku na tvář a Faith sebou škubla a sykla bolestí. Niall na ní vyděšeně hleděl a prohlížel si její narudlé tváře.
"Proboha!" zděsil se když tam poznal červený otisk ruky.
"Co se ti stalo?" zeptal se a dál si prohlížel její tváře.
"Menší hádka s mámou." otřela si slzy Faith.
"Menší?!"
"Někdy je to i hoří. Tohle byli jen dvě facky na tvář." neměla důvod mu to neříct. Niallovi důvěřovala.
"Ach, bože!" Objal ji. Poté se od ní znovu odtáhl a z kapsy vytáhl řetízek.
"Řetízek od tatínka! Kde jsi ho našel?" zeptala se a s radostí nadzvedla vlasy aby jí ho mohl Niall zapnout.
"Tady, ještě jsem na tebe volal ale ty jsi běžela dál a než jsem se vzpamatoval byla jsi pryč. Poté jsem celý den chodil kolem parku a hledal tě." usmál se na ni.
"A našel." zašeptala.
"Ano," vtiskl jí jemnou pusu na čelo jako by se bál že se každou chvíli rozpadne.
"Už bude vše jen lepší," zašeptal jí do ucha.
"Plesk!" ozvalo se pokojem silné mlasknutí jak dlaň mámi spočinula na její tváři. Dívce se do očí vhrnuly slzy a zhnuseně se podívala na matku. Ta měla na tváři spokojený výraz a s tím i odkráčela z pokoje. Dívka si povzdychla a sesunula se k zemi, z očí se jí spustili potoky slz. S tímhle by mohla založit další slané jezero.
Ráno se probudila na to že jí svítilo do očí slunce i přes zatažené žaluzie. Faith se s povzdechem zvedla ze země. Celou noc spala na zemi, není divu že z toho byla celá polámaná. Protáhla se a prošla dveřmi do další místnosti kde byla koupelna. Měla štěstí, v tuto dobu není její máma doma. Opláchla si obličej a utřela do ručníku. Poté si vzala kartáček a zubní pastu a vyčistila si zuby. Poté se vrátila spět do pokoje kde si z malého stolíku vzala hřeben a začala jímž rozčesávat dlouhé havraní vlasy, které si poté zapletla do copu. Po chvíli kdy jen tak nečině stála uprostřed pokoje prošla k menší skříni s oblečením. Nakoukla dovnitř a jen pokrčila rameny nad jejím malým obsahem. Oblékla se do čistého oblečení a z postele popadla školní batoh.
Do školy to měla jen přes malý park ve kterém strávila včerejší večer. Celou cestu se koukala upřeně na své ošoupané conversky a nedávala pozor na cestu. Takže se ani nedivila když do někoho narazila.
"Omlouvám se." promluvila tichým hláskem a ani se nepodívala na dotyčného do kterého narazila. Jediné co zahlídla bylo že to byl kluk. V duchu si pak nadávala že se na něj ani nepodívala, třeba to mohl být TEN kluk. Ten kluk o kterém sní. Faith patřila mezi ty dívky, které chtějí svého vysněného prince.
Do školy dorazila akorát. Jen si stačila dát na lavici penál a zazvonilo. Do třídy vešel Mr. Cook s hodinou matematiky, kterou upřímně Faith nesnášela. Naštěstí si jí nikdo nevšímal. Pro spolužáky a učitele byla jen "další z davu" možná to tak mylo ale lepší.
Den ve škole utekl jako voda a Faith zamířila do onoho parku. V parku si sedla na tu nejzašitější lavičku a do uší si nacpala sluchátka a pustila si svou oblíbenou skupinu Coldplay a svět okolo nevnímala. Dokonce si ani nevšimla že si k ní někdo přisednul takže když se otočila a spatřila osobu sedící vedle leknutím nadskočila.
"Promiň, nechtěl jsem tě vylekat." omluvil se blonďatý chlapec s irským akcentem. Faith zakývala hlavou a dál se věnovala hudbě.
"Jsem Niall." chlapec byl neodbytný.
"Já vím. Faith." podala mu ruku a potřásli si. Samozřejmě že Faith znala toho blonďatého chlapce. Vždyť to byl Niall. Niall James Horan ze světoznámé skupiny One Direction! Faith měla ráda jejich hudbu ale nepatřila mezi dívky, které když je uvidí začnou pištět nebo ještě hůř; omdlí.
"Víš?! Tak jak to že..." dívka ho nenechala domluvit.
"Jak to že nepištím? Nebo nechci hned podpis a fotku? Já nejsem taková Nialle. Vím že i vy máte svůj život a také vím že tady na té lavičce sedíš jen proto aby jsi se schoval před Fanynkami." dokončila svůj monolog a svůj pohled směřovala na pár, který procházel po cestičce nedaleko nich. Drželi se za ruce a do uší si určitě šeptali jak moc se milují. Ach, jak by tohle chtěla Faith moc zažít. Poté co pár zmizel za kmeny stromů obrátila svůj pohled zpět na Nialla, který jí upřeně pozoroval jeho pronikavě modrými oči.
"No já už budu muset jít," Faith sebrala ze země batoh a utíkala směrem domů. Niall za ní něco volal ale to už nevnímala. Domů se dostala akorát. V bytě bylo hrobové ticho. Tudíž je její matka ještě v práci anebo je teď s nějakým chlápkem. Batoh odhodila do rohu pokoje a poté zamířila do kuchyně. Ze skříňky si vytáhla chleba, který poté vyhodila do koše protože zjistila že je plesnivý. Frustrovaně si povzdechla a vytáhla své "oblíbené" jídlo jímž byla polívka z pytlíku. Hned co se jí dovařila voda byli slyšet v zámku ode dveří chrastit klíče. Rychle si zalila polívku, vzala lžíci a utíkala do pokoje. Ovšem nebylo jí to moc platné. Po chvíli se dveře od pokoje rozrazily a v nich stála její matka. Jak jinak než opilá. Polívku odložila na stoleček aby až jí matka dá znovu facku tak aby jí nevylila. Matka k ní rychle přistoupila a vlepila jí jednu facku na pravou tvář a druhou na levou a při tom ještě zaječela jak je podobná svému otci a proto jí tak nesnáší. Pak se otočila a zmizla v kuchyni. Faith se slzami v očích dojedla svou polívku a poté zamířila do koupelny jestli má na tvářích modřiny nebo ne. Ano měla je tam. Ovšem to nebylo jediné zjištění. Chyběl jí její řetízek s přívěskem čtyřlístku a písmene F co dostala od táty. Ach ne! Při tomto zjištění se rozbrečela ještě více. Zamkla si dveře od pokoje aby se jí tam nemohla matka dostat a poté vyskočila ven oknem. A zamířila do parku.
Sedla si na lavičku a brečela. Ano, zase brečela. Někdo si k ní přisedl a objal ji. Faith sebou škubla a podívala se na dotyčného. Niall.
"Hledal jsem tě." položil jí ruku na tvář a Faith sebou škubla a sykla bolestí. Niall na ní vyděšeně hleděl a prohlížel si její narudlé tváře.
"Proboha!" zděsil se když tam poznal červený otisk ruky.
"Co se ti stalo?" zeptal se a dál si prohlížel její tváře.
"Menší hádka s mámou." otřela si slzy Faith.
"Menší?!"
"Někdy je to i hoří. Tohle byli jen dvě facky na tvář." neměla důvod mu to neříct. Niallovi důvěřovala.
"Ach, bože!" Objal ji. Poté se od ní znovu odtáhl a z kapsy vytáhl řetízek.
"Řetízek od tatínka! Kde jsi ho našel?" zeptala se a s radostí nadzvedla vlasy aby jí ho mohl Niall zapnout.
"Tady, ještě jsem na tebe volal ale ty jsi běžela dál a než jsem se vzpamatoval byla jsi pryč. Poté jsem celý den chodil kolem parku a hledal tě." usmál se na ni.
"A našel." zašeptala.
"Ano," vtiskl jí jemnou pusu na čelo jako by se bál že se každou chvíli rozpadne.
"Už bude vše jen lepší," zašeptal jí do ucha.










